„...oto, mária, helena, viktor, ivan... po vetre dráhy tri nula...“
„... oto, viktor, ivan... pokračujte, hláste finále...“
„...rozumiem, ohlásim... viktor, ivan.“
„...oto, mária, nula, päť, osem, jedna, poradie jeden, oto, viktor, ivan, poradie dva...“
„... oto, viktor, ivan... zmena plánu...“
... ešte stále hore? mária, matička moja, chcem ťa mať pod kolesami, s tebou sa neprepadnem, nebudú mi vyberať z nosa hlinu len raz, len raz... bože, toto musím prežiť, veď čo by bolo zajtra? gabo, ďuri, rasťo, načo sme to všetko nacvičovali? a to bude besné, ... hlavne ten Nemo, ten nemá chybu, že vraj: chlapci! pôjdeme na malú túru do Himalájí, zoberte si so sebou obuv a oblečenie do dažďa, vetra, snehu, piesku, odev na paragliding, a samozrejme plavky, zraz je o pol siedmej pred požiarnou stanicou , pôjdeme autobusom cez Renčišov, na cene nezáleží, vyúčtujeme sa potom... hej, gabo to vie, gabo je rodený herec, určite bude sranda, aj tá flauta s gitarou do celého perfektne zapadnú, akurát, že musím dotrénovať ten koniec, keď idem s tónom vysoko, tam zafalšujem, len sa dostať konečne dolu...
... ale kde ma to zase ťahá ten Fero? Zase otáčame? A na Poprad? nerozumiem mu, on ma stále dopletie, bolo by mi lepšie ísť s Vilom, pri ňom vždy presne viem, čo a kedy, no a ešte lepšie s Depejrakom, chlapec to vie,to mamka mu dala také coolové meno, z nejakého predpotopného filmu, že kvôli tej jazve, čo má odkedy sa vysypal, ani nevie, že ho tak voláme, tak to by bol môj koniec, ktovie,čo by to s ním spravilo, keď si zoberiem, ako kreténsky sa tvári, keď sa ma opýta: a detstvo? aké bolo detstvo? alebo keď povie: tak hovor niečo, a čo? čo máš nové? nič nemám nové, tak hovor, čo máš staré... ale s Depejrakom sa posadím aj do štyridsaťtrojky, keď by už len o to šlo, lenže teraz ide o to, že musíme dnes docvičiť to duo, ale čo zase chce ten Fero? Veď vidím, že neprší, že svieti slnko a že nie je ešte súmrak, hegá s nami, jasné, veď stúpame, keď už ideme nad tie Tatry, kedysi by som sa bola pototo, v takom dopravnom šmejde, a teraz? keď sme naposledy šli s Peťkou v jej ultralajte, hegalo s nami ako na trampolíne, bez urážky, taký ľahký lietací šmejd to je, ale bolo super, tatko sa chytal za hlavu: Kto je tu náčelník?! dve osemnástky?! A naraz v ľufte! To je ako prezident s premiérom na palube! Kto tu tomu velí?!
... ale s Depejrakom je sranda, tvári sa taký zodpovedný, ale je to líška, viem to, aj naposledy, keď bola tá šou, mal tu akože všetko pod palcom, parašutisti, plachtári, akrobacia a všetko, aj motorkári nabehli, a keď som zahlásila, že o druhej idem na vlak, pribehol za mnou, vraj: ani nápad! vyber si – chceš ísť na motorke, na aute alebo na štyridsaťtrojke? všetky možnosti sú reálne... taký bol krásny, krásnučký, lietal po letisku ako blaníček po mráčkovom nebíčku, a vtedy som si želala, jasné, že tú štyridsaťtrojku, a aj sme nasadli, neviem, či si to v tom humbuku niekto všimol – Depejrak so šéfom tých motorkárov dopredu, ja aj s motorkárovou frajerkou dozadu, asi ešte nikdy neletela, chuderka, držala sa pásov ako kliešť a motorkár sa len obzeral a usmieval sa: neboj sa, miláčik, už budeme sadať, už to bude, len vydrž, vydrž, a to sme ešte len vzlietli, páni moji, a tie géčka! pritlačilo nás k sedadlu ako placky, a keď sme boli nad Braniskom, keď s nami začalo natriasať, stále dookola si opakovala: prežijem to, prežijem to, no motorkár sa nebavil, ktovie, čo bol zač, ale lietať vie, to je jasné, no na blonďáka nemá, Depejrak je jednoducho Depejrak... našťastie, prežili sme turbulencie nad Braniskom nasucho a začali sme sadať v našej dedine, páni! to bola sranda! ako nejaké lordstvo som vystúpila z tej štyridsať trojky, pozdravila som sa ľuďom okolo hangárov akoby nič a šla som pešo do dediny, po ceste ma stretli dvaja na bicykli, a že : dievčatko, odkiaľ ideš taká sama...?
.. ale teraz bacha! ide sa dolu, Fero mi vysadil plyn, no super, že vraj toto ideme nacvičovať, že mi to treba vedieť, že o tom je výcvik, tak, bacha! pozor na rýchlosť klesania, mamička moja, zemička, nech už ťa mám na kolesách, na kolesách!
,, ... oto, viktor, ivan, finále dráhy tri nula, žiadam o priebežný štart... "
,,... oto, viktor, ivan, priebežný štart, povoľuje sa... "
... čo mi to ten Fero zase vymyslel? mamička moja, už som dole, už len sa dotknúť...
,,Plný plyn! Ideme touch and go! Nerozumieš?! Touch and go! Ťahaj!"
... akože? zase hore? a čo moja flauta a gitara? kedy budeme nacvičovať s gitarou?
,, Plný plyn!!!"
Komentáre
;))
jajaj,svätá pravda :)
Kamélie:-)))))) Nádhera!!!!!!!!
Japonci s kameráma skákali do Vltavy, nádhera.
S Tatráma mám bohaté skušennosti, na Slovensko jsme lítali často. Dost to tam fouká.Ale parádičku jsme si nikdy nevodpustili.Ukázka vysoké pilotáže stran Jardy. Podvozek ven a na záda nad ranwejí, já zdravil, Jarda soustředěn! Pozdrav se dělá tak, že musíš vědět kde je řídící věž, vono se to zdá lehký, ale není to zase tak jednoduchý. Když jseš více méně v bezvědomí,tak máš asi tři sekundy na to než to Jarda srovnal.Přízemní průlety přímo miloval. Vždycky byl z teho průser. Jednou vokna,potom výpravčí v Janovicích, co ho ufouklo do kolejiště. To jsme se nízkým průletem orientůvali, že kde zrovna jsme. No a Jarda zanedbal pravidlo pádový rychlosti a šoupnul to tam na nějakejch čtyřech stech Já viděl prd, tak rychle číst nedokážu a tak jsme se museli vrátit. No a bylo:-)))) Už jsem to čet, ale průser jako Brno. Ale bylo to v Janovicích, vesnička malá, vojenská, posádková:-)))
ach jaj,
Tomu moc nerozumím, ale XYZ,
Navíc, sebekriticky uvádím, že jsem ukecanej a ze všech průserů jsem nás vypovídal,von Jarda nesnášel, když ho někdo pozvracel.
Ale zase se mu líbilo i to, že si se mnou může dělat co chce. Někdo by řekl ideální manžel. Teda jako já. Von taky nezvracel, byl kapitán, já podplukovník, ale úžasnej chlap.Vodzravil jsem ho, kapitáne hlásím připravennost k průskumnému letu, šli jsme se poučit, meteorkář a tak,potom jsem si vohladil eroplán, albatrosku, albatrosku, nedovez mně jako trosku.
No a bylo.
Většinou jsme pozorůvali dělostřeleckou palbu.Ale stalo se i tak, že jako první jsme střelili do kasáren ruský dočasný divize.Nikdo nám nepoděkoval. Jen Velitel divize nás pozval a vožral, dal mi jeho sako, bumágu gvardějca a vodznak. Voni měli politický školení mužstva, takže nikde ani noha.
Jarda to vzal na třístovku a bylo kouřmo, na dvacet kiláků dost problematický pozorování. Navíc udělal vopičku nad palpostem, já celej domotanej, že levá dva sta, dále tři. No a voni to natáhli na tři kiláky. Já to hlásil v dílcích, kurňa. A už to bylo.
A mně se tu líbí ůplně všecko.
Vo té nejvyšší pilotáži můžu psát donekonečna.S Jardou z Líní jste se neměli čeho obávat. Já jsem mohl klidně i spát, kdyby mě to bavilo. Ale lítali jsme tak jednou dvakrát do tejdne, tak jsem si to užíval.
Když jsme zakufrovali do Západního Německa a stříleli po nás, tak to vyřešil akrobatickými prvky, který se snoubily s výcvikem pilota nejvyšší úrovně, ani jsem ty rachejtle pořádně neviděl. Tehdá ještě nebylo tolik těch vymožeností. Jen jsem mu, že jardo na třech se pod náma nějak podezřele čmoudí a von hned úhybný manévr třikrát po sobě, já v bezvědomí, on soustředěn, nervy jako kotevní řetězy.
Jinak my jsme neměli rakety. jen třicítku kanon. Ale ani ten jsme nepotřebovali. Když Američani šmírovali s Cobrou,voni se drželi nad terénem a obydleným územím, takže střílet se stejně nedalo. Teda dalo, ale bylo by to docela maso.Tak jsme vypracovali taktiku podletu. To se pod milou Cobrou podlítlo, Jarda to zvládal i na deseti metrech, vzali jsme mu vztlak a drblo to s ním tak, že se posral a jel domičkáj jak po kolejnicích. Sme ho doprovodili, zamávali, přiď zase, je s Tebou sranda!
no to ano
Môj predošlý komentár patril K B.
To je dobre, že si sa na tomto blogu našiel. trenice nebudú
Ahoj,Miťko,
ešte raz:Ahooj! :)
raketky,xyz,
Nebojím se treníc, ale miluji příjemno.
Miluju ho.
Mno ty hlásenia nekomentuju, protože nejsem pilot, pouze letecký pozorovatel. Ale za nás nic takovýho nebylo.
Průběžný start nerozumím, rozumím připraven, čekám! Start povolený! Rozumím!-jedem:-)))))
Šťastný let Sokole! Jste OK.Díky Mefisto!
Zapomněl jsem hlásit pojíždění.
A neodpustím si naše heslo. Kluci z Líní nejsou líní:-)))))))
Ta optická kontrola po vzletu byla moc důležitá. Tenkrát se stávalo,
V rámci cvičného letu jsme ke konci dělali cvičnej cíl,
Jsem cvičnou katapultáž zažil v Pardubicích, byla to taková šupa, že to ani nedokážu popsat. Tma přede mnou tma za mnou.
A jeli sme ! Lidi, když jsem nabyl vědomí, nádhera, jako anděl snášející se z nebe. Sedačka absentovala, to bylo dobře, aspoň něco fungovalo:-)))
Mito ;))
Miťko,
ten priebežný let, to je, ak som to správne odpozorovala, že akoby sadneš a ihneď vzlietaš..
Tak to možná u bezmotorovejch.
Mám nevýhodu, že mám přes míru, proto mně ani v Košicích nevzali, jste moc velkej.Ale na spárku jsem se vešel, takhle jsem se posunul pod přístrojovku, limitoval mně knipl, ale dalo se.Kabina se dala zavřít:-))))
Napiš ještě něco vo lítání, prosím,prosím!
Ad xyz:
Vono je potřeba i přetlak.
V zásadě střední ucho pracuje furt a cejtí jedno i druhý.
Takže naučit se pracovat s ušima:-))))) I u potápění. A vo tom to je.
Když nebliješ, máš vystaráno, nemůžeš vdejchnout zvratky, nenabliješ si do masky.
Běž na pořádnou horskou dráhu, nebo centrifúgu a zjistíš, jestli na lítání máš základní předpoklady. Protože lítání je vo točení, přetížení, podtížení, strátě vědomí,nedokrvení, překrvení, nedostatku kyslíku v krvi,ale celkově je to nádhera!!!!!
I potápění, vo tom nikdo nepíše.Ale taky je moc hezký.
zadne
Jajajkooooo:-)))
Dělal jsem uklízečku na TVÚC. A jedna starší pani mně, že kde bych našla finanční odbor.Tam je skorovšechno na kartičku. Říkám jí podte vemu vás tam výtahem.Vona, že ani náhodou, že klaustrofóbii. Tu je každá pomoc zbytečná, tak jsem jí tam poslal po schodišti. Jenže pro zaměstnance. Jsem se neuvědomil.
Mno, na prvním jsme se potkali, reku, vybyvené? Prdlajs vybavené,ni jsem se tam nedostala, dveře zahasprovaný, všude kamery, utahaná jsem jako kráva, jdu domu si vodpočinout.
Jo, s fobiema nejsou žerty.Nevybavíte nic na sedmom:-)))))
Mito! JO!
Tak tys delal upratovacku? ja taky!heec.. ako studentka -- do briezdenia nad knizkama a pak podho myt schody a pak na prednasky..boooze ako by to bolo vcera..mladunka, hlupucka naivka a chudobna jak kostolna mys...10 dkg tresky v majoneze a dva rozky alebo zavinac , aby som mala na kino sa setrilo, a ked bol sviatok tak podho na vyprazany syr alebo hot dog.. ;))
Jajajkooooo-)))))
Ale jsem průskumák cvičenej k přežití. Něco si ulovím, ale né furt, tak tejden piju jen vodu a čaj. Protože pitnej režim musí bejt! Si vem námořní trosečníky.Bez jídla měsíc i více, ale pitnej režim je zabil.
V lovení mám úspěšnost něco mezi pumou a krokodýlem. No vono s nožem je to akurátní.
Do kina by jsi mně mohla, tam jsem nebyl roky. Prostřílíme se)))))))
Jééééjejéééj, vona je v Topce!
Furt lepší než nějaký fotky mráčků a depresárny.
Napiš ještě něco, Kamelinko, napíš, klečím a prosím!
waw,zírám!
Miťo, Miťo,
Sľubujem, že sa posnažííím:) Už mi aj niečo napadáá, len...
čoko,
Budou se psát. Možná né přímo povídky, ale hezké příspěvky vo lítání.
A Ty, Kamelie lítáš na čem?
Jsem někde četl, že Blaníky by měli zakázat. Jestli jsi i motorová, podle teho přidávání plynu, tak to jsi úžasná. Tam se dají dělat věci neskutečný. Nehrozí narušení státní hranice,my jsme tomu, že zakufrovat. Nevím proč, taková hantýrka, však kufry jsme sebou nikdy neměli.
A na hangárpárty chodíš? Nebo to se už taky nedělá?
Něco vo lítání vod Miťa.
lékařskou prohlídku na Institutu leteckého lékařství, nám to dělali ve Střešovicích, nevím proč, když letecká akademie byla v Košicoch, ale nemusím vědět všecko. Asi kvůli Pardubičákům a Královehradeckejm a Líňákům, aby to neměli až tak z ruky.
Nejdřív vás změřej, do 172 cenťáků můžete uspět. Mám 190, tak jsem pilotek bejt nemohl, ale jsem vynalézavej, tak i tak jsem lítal:-)))
Potom tlak a takový věci, pak s váma točej jako vo život a když dokážete potom stát normálně a neplete si doktorku se skříní jste přijati!!! Schopen všeho!!
Byl jsem ušetřen výcviku ve vysoké pilotáži, ale jsem jí musel absolvovat. Taky mně v Pardubicích vystřelili cvične, jakože katapultáž. to byl zážitek, ale dobře, patří to do procesu. Seskoky jsem měl, nic nebránilo býti leteckým pozorovatelem, posléze instruktore. Neboť jsem původně od raketovýho vojska a dělostřelectva.
Nejdřív, samozřejmá věc, na prduláčích, flákat se nad terénem a podávat plechovky s volejem, aby se to nekouslo:-))))
No, ale čas nezastavíš a vyvstala potřeba proškolovat pilotou v leteckém průskumu. To není jen vo pozorovaní, to je i vo fotografování, rádiovém průskumu,fotogrametrii a tak, s tím nejdu votravovat.
Mno, a protože výspu tehdejšího socialismu ohrožovali hlavně vrtulníky typu Cobra,které se procpaly skrz radiolokační pole a pozemní letecké pozorovací hlídky a migáči měly problém se včas votočit, tak jsem navrhnul, že by to chtělo aspoň tři Albatrosíky v základní verzi, střílet jste stejně nemohli,budou tam včas a udělaj pořádek.O taktice bezkontaktního boje s prdulníky, šmírovacejma jsem už psal.
Tak se i stalo, jenže jsem musel osobně provádět průskum SH. No a Jarda, pilotní eso a excelentní akrobat si mne oblíbil, tak jsem lítal s ním.
A moc se mi to líbilo.
Běž do hajzlu se svým testem ty chytráku.
Já má 170, kolik máš ty? Národe, vychytralej, magore!
na lietanie je treba zdravotnú spôsobilosť,
o blaníkoch som čosi počula aj ja,že sú stiahnuté - L-13,
ja sama nelietam :)) som len "leteckým pozorovateľom" vo svojom najbližšom okolí ... a teda, keď toho priveľa napozorujem a napočúvam, niečo o tom napíšem, tak, ako napríklad teraz :))
Miťo, tých zážitkov, ktoré z lietania máš, musí byť neuveriteľne veľa,to si ani nevieme predstaviť:) Ale ty nám ich môžeš postupne naservírovať ... :))
Kamelia:-)))) Tak my jsme kolegové!!!!
Vono se při každom letě něco semlelo. Chtěně i nechtěně. Vždycky jde vo to, aby to nekleklo:-)))Stát se teho může spousta. Třeba si nacucneš nějakýho přiblblýho holuba, co ho ani v tom fofru nemáš šanci vidět.Kachny a husy už vidíš.
A protože Jarda miloval přízemní let, kdy se kopíruje terén, aby Tě neviděli na radaru, tak toho jsem se nejvíc obával.Na zemi to fungovalo tak, že Tě nejdřív neviděli, potom sice slyšeli, ale to už jsi byla daleko:-))))Albatros s jemně podzvukovou rychlostí, konstruován jako akrobatický letúň:-)), měl tu vohromnou výhodu, že si mohla úplně všecko a nevydával ty známé aerodynamické rázy jako migáče, když to přešvihly nad zemí a vymlátily vokna, vyděsili civilní nevinné obyvatelstvo, nesplašili domácí zvířenu.
Takže paráda. Vono je paráda všechno. Kdybych si moch vybrat, tak dneskáj ultralehoučký éro. Voni maj i svůj padák. Z Blaníku se mi dost blbě vyskakovalo:-)))) Vona většina z větroňů ani nevyskakuje, jako z běžných dopravních letadel. A můžeš tam jít v teplácích, akurát protiopalovací krém, pořádný protisluneční brejle.A minerálky podle doby letu. A když je to soutěž, nebo dálkový přelet, tak aspoň dvě flašky na čůrání. Ale zase, co vypiješ, to si načůráš:-)))Pilotky a pozorovatelky set extrémě savých pamprsek:-)))
To mi jsme s Jardou neznali.My jsme se v rámci předletové přípravy vyčůrali a vydrželo nám to až na Balt, nebo do Košic:-)
Takže tak, vono lítání má svá specifika, vo kterejch se málo ví, proto vo tom točím.Horší případ, hektickej z hlediska psychické odolnosti, by nastal ,kdyby nedodržením stravních návyků došlo k nucení na exkrementaci. Tam už každá rada drahá. Jenže v mý době to mělo letectvo logisticky ošetřený, museli jsme povinně snídat letištní vyváženou stravu,připravenou s pečlivostí vlastní pouze skušeným provianťákům vzdušných sil, takže tam nemohlo k něčemu takovýmu dojít. Tam spíš hrozila zácpa, ale to už jsi byla dááávno doma, šoupla si čípek a bylo vymalováno. Teda obrazně řečeno:-)))))
P.S. Vono post scriptum bejvá někdy delší než původně spracovaný písemný dokument,
Chci Ti enem tolik, že Jarda to umněl i bez motorů. Ještě udělal parádu a snesli jsme se z nebe tichounce, skoro jen jako ševel křídel andělských. Položil to jako větroň, nádhera, úžasný.
Tak Jarda bol teda eso,
Děvče, všechno se dá, záleží na místních povětrnostních podmínkách
Ale abych Tě neodbyl, Albatros jakožto již jsem předeslal, byl původně konstruován jako proudový akrobatický letoun. Voni ho sice potom prodávali i Ugandy, to je v Africe, jako bojovej eroplán, ale daly se s ním dělat takový věci, že by snad ani nevěřila.Takže resumé celé záležitosti je takové, že s Albatrosem lze exelentně přistá i bez morů. Zeptej se tam, kde ho ještě mají. Třeba v Kunovicích. To je u Uherskýho Hradišťa, asi deset minut na kole.
A to mi připomíná, přebírací akci, že nás strhla ta podvečerní nádherná, přátelská atmosféra a dali jsme, že Když jsem šééél z Hradišťáááá do Kunovííc, nebylo nikohooooo, kdo bul víc:-)))
A tak jen tolik. Na dovysvětlení.
Kamelia nežartujem, však to máš skvelý materiál aj na román.
Miťo, nepochybujem o tom,
čokomilka, na ten román by bolo,
Miťko, ale naozaj,
Už jsem tu , děvčata:-)))
My jsme s Jardou enem pod mostáma. Jednou jsme skoro proletěli i hangárem, ale ubrzdil to. Já spíš jako vočima, von spětný tah, čmoudilo se jak při požáru v Austrálii. My sme šli na jeden motor, ve vejšce se to dá, ale na ranweji je dost složitej manévr. Ale Jarda, pilotní eso, to měl všechno secvičený, nervy jako kotevní řetězy. Jako vždycky. Von je úžasnej. Dám příklad, kdy učil migáče brzdit v luftě.Rusi to vokoukali a s migáčem dvacetdevinou to předváděli na leteckejch dnech,pak se teho chytili Američani a machrujou. Vono jde vlastně vo to, dostat se za zadek tomu, koho máš za zadkem. A autorem byl Jarda, kterej byl přemýšlivej typ, měl lítání v krvi a byl srostlej se svým éroplánem.
To se dělá tak, co si pamatuju, protože to dopředný zrychlení nepustí, že mírně nosánkem nahoru a bříškem dopředu, tím pádem je zadeček dole a brzdíš. No a potom se srovnáš a deš na něj:-)))